Ač velmi zvláštní se mi zdá,
tahleta slečna rozverná,
tak v sobě to zvláštní kouzlo má.
Co vlastně chce, já nemám zdání,
snad vidím usměv, snad jen pohrdání
a pro její oči tu nemám stání.¨
Ač snažím se nemyslet,
já bloudím stále za ní,
snad splní se mi aspon jedno přání…
Ta dívka s podkou, vzala mi klid
a já snad bez ní už, nemohu být
a tak sbývá mi, už jenom snít.
Po tomto odmítne, mne snad ještě více,
ta moje překrásná, malá čarodejnice.
Co dodat teď? Jen to, že nemusíš se bát,
já svoje slovo dodržím, protože tě mám rád…