Zamilované

Sedím, však radši bych běžel, běžím, však radši bych ležel, ležel vedle Tebe a slyšel Tvoje srdce, naslouchal, jak dýcháš a hladil Tě po ruce. Konec těchhle tlachů, vždyť to musíš znát, proč to dělám, protože Tě mám rád…

Jsi můj anděl, který hlídá můj splín. Jsi má naděje a já nevím co s tím… Miluji Tě!

Moc rád bych Tě líbat chtěl, a v náručí chovat, stydlivost je špatná vlastnost, někdy nejde schovat. Ale snad ji překonám a pak řeknu Tobě, že Tě hrozně miluju, v kterékoli době.

V rádiu mluví o lásce, o lásce písně hrají. Skoro to už tak vypadá, že mě a tebe znají!

Za okny padá sníh a já slyším jen Tvůj smích! Sněhové vločky si venku hrají, krásu Tvých očí neznají, neznají doteky Tvé, a když je poznají, roztají jedna po druhé! Miluji tě!

Miluju tvé oči, které ti s vlasama tak ladí, miluju tvůj úsměv, který mě pořád svádí, miluju ty jemné ruce, které ty jediný máš, miluju, když mě něžně objímáš a sladce líbáš.

Jsi světlo mých očí, jsi to, co mi stačí. Jsi zvuk mých uší, jsi to, co mi sluší. Jsi důvod mého úsměvu, jsi to, o co se poperu…

Když zahřeješ mé srdce ledové, roztaje v Tvých dlaních poprvé, slzy mi stékají v prachu, líbat Tě chci, však podléhám strachu… Chci dotknout se Tvé tváře a nejsou to jen hloupé fráze.

Tvoje vůně prolíná mé tělo, které toužebně by Tě chtělo. Tvůj pohled do tepla mne obléká, touha a vášeň mým srdcem protéká. Tvé jméno vrývá se mi do kůže, jen Ty mi k tomu pokušení pomůžeš. Zmatená jsem a dochází mi slova, nechci Tě jednou, ale zas a znova. Navždy …

Budu Ti posílat ty nejkrásnější zamilované básničky na světě, ať vidíš, jak strašně móóc miluji Tě, jakou lásku k Tobě cítím, já zahrnu tě vším a nejenom kvítím. Tohle je zprávička pro tebe, ať tě život nezebe. Ať tvůj život vzkvétá, má láska k tobě je tak velká, velká jako …