Andílek

Vždy když si vzpomenu na tebe,
chtěl bych postavit schody do nebe.
Říká se, že z nebe spadl 2x andělíček.
jeden malý Mišáček a jeden krásný Linďáček.

Oba dva k sobě patří,
nejsou to však bratři.
Je to maminka a její malý synáček,
nejhodnější ženská a její rošťáček.

Odměna je na ně vypsána,
ptáte se, jak je smlouva sepsána?
Kdo je najde a přivede,
může taky do nebe.

Chtěl jsem je unést a vrátit na jejich místo,
ale mě nepustí s nimi do nebe, v tom mám jisto.
Když mě tam uvidí, budou řvát vzteky,
protože jsem zlobil a kouřil špeky.

Co provedli, že je tak hledají,
o tom se šeptá a mluví potají.
Já Vám to řeknu, jestli chcete,
ale slibte, že to nikomu neřeknete.

Linďáček ta tam zlobila a zhřešila,
když z nebe dvě hvězdičky sbalila.
Schovala si je tam kde má očíčka,
od té doby je z ní nejkrásnější kočička.

Vzala si ty nejjasnější z nebe,
ty krásné, co svítili vedle sebe.
Souhvězdí zhaslo, tak to občas bývá,
Stejně neřeknu, kde se andílek skrývá.

A co provedl ten malý Mišáček??
Půjčil si tam kouzelný, čumáček.
Vrátit se to ovšem nedá,
od té doby je z něj neposeda.

Abych nezapomněl, pastelky si tam vzal,
ale jen proto, že to tam nezvládal.
Chtěl být hodný a jen si malovat,
nezlobte se, nechtěl jsem žalovat.

Andílek sice patří do nebe,
ale jak by bylo na světě bez tebe.
Andílek je hodný a o každého pečuje,
proto je každý človíček, tolik miluje.

Nikdy neřeknu, kde se andílci schovají,
každý má svého, k němu musí po špičkách a potají.
Toho mého každý pozdravuje,
protože je úžasný a každý ho miluje.

Nemohl jsem zase spát,
tak jsem se rozhodl o Vás psát.
Báseň je pro tebe jen,
přeju ti krásný den.