Já mám doma v okně květináč,
hádej, hádej, nač.
Zafouká-li vítr vonný,
rozkolíbá v něm dva zvony.
Zalívám tam zalívám,
sněhobílý tulipán.
Proč? Pro oči maminčiny!
Druhý hrnek tajemný je,
ale v hlíně už to žije.
Seli jsme tam s tátou kvítí,
které jako nebe svítí.
Klíčku, lístku, prosím květe,
uži si hlínu odemkněte,
pusťte k slunci fialinku,
vždyť je k svátku – pro maminku!
(Zdeněk Kriebel)