Příroda, jó – to je moje, loni jsem byl v hroudě hnoje… Na skútru jsem skotačil a zabrzdit nestačil…

Šel krteček na kopeček, natrhal si šnytlík, kudla se mu v ruce smekla a on si ufik pyt- -lík plný čerstvých jablek dones krtek z vršku, jestli mi ho rychle nedáš, dostaneš přes drž- kutálí se šutr z kopce, řveme z plných hrdel, když ten kámen dopad dolů, natrhl nám …

Koupil jsem si jízdenku, ona byla prázdná. Sedím takhle v autobuse, považoval jsem se jak za blázna. Strkám ji tam horem dolem, automat mi nešel, jel jsem kousek bez štípnutí, revizor tam přišel. Když jsem lístek ukázal, že přístroj jim nejde, měli mě jak za blázna, a pokutu mám hnedle. …

Když si sednu k počítači, něco v zadku mě tak tlačí. Říkám si – snad sedím si já na rozumu, raděj si dám flašku rumu. Když tu flašku vypiju, u PC se zasměju. Ale potom píšu, že mám zamotanou šíšu. To je ale rána, já jdu spát až z rána. …

Vylít děda ze dveří, prohýbal se v páteři a tam dole před krámem praštili ho salámem.

Jeden maník z Ameriky mlátí lidi z republiky. Mlátí taky Slováky, kteří jedí slimáky. To je konec Dvořáka, chlupatýho prasáka.

Je lepší chodit do práce a louskat buráky, než sedět doma u žvance a mít mindráky. Když si louskneš do buráku, hned náladu lepší máš, protože si nějakou kačku vyděláš.

Leze, leze do dírky, nebere si servítky, i když je tak maličká, vejde se tam skobička.

Růže je modrá a pěkně voní, neboť mluvím jen a jen o ní. Na tu já myslím nejradši, je to má sladká a nejsladší. Je to ta, kterou strašně miluji, a pro ni báseň spisuji. Moc se mi líbí, když jsem sám, hrozně mi chybí.

Spoutaná ležíš sama, okolním světem nedotčená. Přitul se ke mně blíž, k ránu něco uvidíš. Hvězdy, co se přes den smějí, láskou, která se nemění. To je vše, co mohu ti říct, miluji tě čím dál víc!